Na stránce IMDb.com se objevil nový rozhovor se Saoirse, který jsem se rozhodla přeložit. U každé otázky je fotka, ale některé jsem pozměnila :). Rozhovor je ještě z listopadu, ale zapomněla jsemho přidat :D.
IMDb: Máte svůj výběr filmů. Co vás přivedlo k roli Eilis?
Saoirse: Z počátku, když jsem si přečetla scénář, kromě toho, že je to scénář od Nicka Hornyho a on je úžasný, jsem v něm skutečně poznala příběh svých rodičů. V roce 1980 se přestěhovali do New Yorku, kde mě měli a kde se vzali. Takže tu bylo tolik podobností. Stejně tak dobře jsem věděla, že pro svůj první Irský projekt chci něco, do čeho bych mohla být plně nadšená. Když to přišlo, zdálo se mi to jako správná věc. V době, kdy jsme natáčeli film, což bylo vlastně o rok později, jsem se odstěhovala z domova. Takže pro mě ten příběh získal jiný ozvuk a spojení se stalo hlubší.
IMDb: Jak jste se připravila na tak osobní roli?
Saoirse: Když jsme točili film, tak se mi docela stýskalo. A jak Eilis ve filmu řekla, opravdu mi chybělo být irskou dívkou v Irsku. To bylo něco, s čím jsem se stále vyrovnávala- že už to nebyla realita... a to bylo zdrcující. Pak jsem přišla domů (do Irska), natáčet prostředek filmu, který jsme natáčeli o odchodu z domova. Bylo to velmi blízko povrchu a pěkně otevřené. Neřekla bych, že bylo jednodušší to všechno přijmout, ale bylo to tu docela k mání. Svým způsobem to bylo těžší, protože musíte být schopni zvládnout své emoce. Cítíte se tak silně o všech těch věcech, protože si tím procházíte sami. Potřebujete si nad tím udržet nějakou kontrolu.
IMDb: Tento film je také o milostném trojúhelníku. Co má Eilis ráda na každém muži?
Saoirse: Myslím, že jsou neuvěřitelně odlišní. Oba nabízejí jiné věci. Neobvyklá věc na tom je to, že to není tak jednoduché jako milostný trojúhelník. Je to víc o tom, co tito muži představují a světy, které zastupují. Oba jí nabízejí zabezpečení různými způsoby. Charakter Emoryho Cohena, Tony, je více než ochotný přestavit pro ni celý svůj život a je neuvěřitelně otevřený o svých citech k ní. Je z úplně jiného zázemí a naprosto jiné kultury. Zatímco chrakter Domhnalla Gleesona, Jimmy, jí je známý. On je její kořeny. Je také typ člověka, který chce něco víc, než jen jejich malé městečko a chce cestovat. Tohle v něm Eilis vzbuzuje. Ona má velmi upřímné city pro oba. Skutečnost, že jsou oba tak důstojní a upřímní je něco za to odpovídá.
IMDb: Když Eilis přijde do Brooklynu, je s ní zacházeno jako s balíkem. Ale, když se vrací domů do Irska je náhle sofistikovaná. Jak jste se pojala zobrazení toho kontrastu?
Saoirse: Dělá vaši práci mnohem jednodušší, když máte každý den skvělé psané reference (touto větou si nejsem úplně jistá). Se scénáři jako je Nickův, který je tak emotivní, je to skutečně o citech a očemkoliv co je napsané na stránce a na reagování na to. Takže to bylo velmi snadné. Ale velká část fyzické změny, která skutečně informovala o sebejistotě postavy byla móda a šaty, které nosila a oblečení, které si oblékala jak šel příběh dál. To opravdu odráží emoční zralost a sebedůvěru, kterou získala ze stěhování do New Yorku.
IMDb: Režisér tohoto filmu, John Crowley, je také Irský přistěhovalec. Spojily jste se díky této společné zkušenosti?
Saoirse: Oba jsme měly podobný začátek, když jsme odešli z domova. Přestěhoval se do Londýna asi před 15 lety a já se tam přestěhovala před pár lety. Ať už se přesouváte jen na kolej nebo do jiné země, všichni si projdeme zkušeností skeskme po domově. John a já jsme se tím skutečně mohli spojit a také jsme to udělali jakmile jsme se potkali. Chystala jsem se přestěhovat. Takže mít ho, aby mě uvedl do situace bylo skvělé. Myslím, že jsme oba věřili, že příběh potřebuje být řečen. Nebylo to ani tak jako film, který oba milujeme. Ale opravdu jsme se za to cítili zodpovědni.
IMDb: Co jste se naučila o Irské kultuře v letech 1950 z tohoto filmu?
Saoirse: Jedna věc, kterou jsem pochopila, víc než předtím, byla oběť, kterou tolik lidí udělalo: množství mladých dětí, které byly poslány z Irska do New Yorku. Byl to neuvěřitelný druh výletu, poslat mladé lidi někam o čem nebyly plně informováni. Nemohli být informováni prostřednictvím médií tak jako jsme my o tom jaká je Amerika a jaký typ města New York je. Myslím, že zejména pro tyto lidi, kteří přicházeli z tak malé země nebo ze země, která byla trochu víc chráněná, byl příchod do velké metropole, jako je New York trochu kulturní šok.
Vím, že moje máma s tátou měli tento pocit. Abych se od nich naučila víc, pokládala jsem jim hlubší otázky, které mi pomohli ocenit nejen lidi, kteří tu cestu podnikli, ale i oběť lidí, které nechají za sebou, svou rodinu a přátele.
IMDb: Postava Jima Broadbenta, kněz, je pro Eilis skutečným záchranným lanem. Jaké to bylo pracovat s ním?
Saoirse: Je skvělý herec. Byly jsme velmi potěšeni, že on a Julie Walters budou ve filmu s námi. Kněz je dobrý člověk. Nepromění se v padoucha. Jak jste řekl, on je její záchranné lano, pomáhá jí a podporuje jí. A scény, které máme spolu jsou obvykle ty, ve kterých mě informuje o novinkách, které se udály doma nebo o masivních změnách v Eilisině životě. Takže, bylo potěšení dělat ty scény s ním.
IMDb: Vaše první zásluha na IMDb je televizní show 'The Clinic'. Co si o této roli pamatujete?
Saoirse: Vzpomínám si, že jsem si nepamatovala, jak se má postava jmenuje, protože to byla opravdu malá role. Myslím, že postavě změnili na poslední chvíli jméno. Takže si pamatuji, že jsme s mamkou vešli do špatného přívěsu, tedy pokud to vůbec můžeme nazývat přívěs, protože jsem tomu říkala jinak. Moje jméno bylo Rhiannon. Vzpomínám si, že jsem měla růžové boty, které byly moje, nebo jsem je dostala později, což bylo velmi vzrušující. Pamatuji si, že jsem na konci byla zničená, protože jsem si myslela "Oh, Bože. Už nikdy tyhle lidi neuvidím.". Samozřejmě jsem se s nimi díky práci stále vídala, protože Irský filmový průmysl je malý a stejně tak i naše komunita. Všichni se navzájem známe.
Žádné komentáře:
Okomentovat